Knižní úryvky

Knižní úryvek - 57 (Ten čtvrtý)

8. srpna 2018 v 20:57 | Adele
Povídka Ten čtvrtý patří mezi mé oblíbené od Agathy, takže: sem s ní! :D
POZN.: Je to jedna z mála výjimek, kdy mi nevadilo, že vypravěč vzpomíná a vypráví děj s odstupem času. (Spíš dávám přednost tomu být svědkem aktuálního děje. :D)

Kniha: Smrtonoš
(Povídka - Ten čtvrtý)
Autor: Agatha Christie
Překlad: Lenka Uhlířová
Vydání: Knižní klub, 2010
Str.: 63 - 66


... Slečna Slaterová měla soucit, a tak změnila téma. Povídala, že si dělá velké starosti o Felicii. To děvče se velice podivným způsobem nervově zhroutilo a od té doby se chová velmi zvláštně.
Slečna Slaterová chvilku zaváhala a pak se zeptala: ,Víš, že se učí hrát na piano?´
Nevěděl jsem to a velice mě překvapilo, že něco takového slyším. Felicie a učit se na piano! Byl bych přísahal, že to děvče nerozezná jednu notu od druhé.
'Říkají, že má talent,' pokračovala slečna Slaterová. 'Já tomu nerozumím. Vždycky jsem ji pokládala za - nu, Raoule, vždyť víš sám, že to bylo hloupé děvče.'
Přikývl jsem.
'Někdy se chová tak divně - vážně nevím, co si o tom mám myslet.'
Po pár minutách jsem vešel do sálu. Felicie hrála na piano. V její hře byla stejná vášeň, jakou jsem slyšel v Annettine zpěvu v Paříži. Jistě chápete, messieurs, že mě to dost vyděsilo. A pak, když mě zaslechla, najednou přestala hrát a obrátila ke mně škodolibý pohled plný inteligence. Na chvilku jsem si myslel - no, o tom, co jsem si myslel, tu radši mluvit nebudu.
'Hleďme, hleďme, kdo je tady!' zvolala. ,Monsieur Raoul.´

Knižní úryvek - 56 (Labutí píseň)

17. července 2018 v 11:29 | Adele
Mám rozepsaný článek ke knižnímu sčítání za duben a vzpomněla jsem si, že jsem chtěla na blog přidat některé ukázky z Agathiných povídek. Tady je první: Labutí píseň odehrávající se mezi hvězdami operní scény.

Kniha: Záhadné zmizení lorda Listerdalea
(Povídka - Labutí píseň)
Autor: Agatha Christie
Překlad: Lenka Uhlířová
Vydání: Knižní klub, 2005
Str.: 215 - 217


... Paula Nazorkovová se na všeobecném vítání Francouze vůbec nepodílela. Zůstala tiše sedět ve vysokém dubovém křesle ve stínu krbu. Oheň v něm samozřejmě nehořel, neboť večer byl teplý, a zpěvačka se pomalu ovívala obrovským vějířem z palmového listí. Držela se tak stranou a o samotě, že se lady Rustonburyová obávala, jestli se náhodou neurazila.
"Monsieure Bréone," dovedla ho ke zpěvačce, "říkal jste, že jste se s madame Nazorkovovou nikdy nesetkal."
S posledním, skoro hrozivým mávnutím palmového listu Paula Nazorkovová vějíř odložila a natáhla k Francouzovi ruku. Přijal ji a hluboko se nad ni sklonil. Z primadoniných rtů unikl slabý vzdech.
"Madame," řekl Bréon, "nikdy jsme spolu nezpívali. To je daň za můj věk! Ale osud byl ke mně milostiv a přispěchal mi na pomoc."
Paula se tiše zasmála.

Knižní úryvek - 55 (Hrabě Monte Cristo)

7. července 2018 v 16:58 | Adele
Vybrala jsem jednu z pasáží knihy, které mi utkvěly v paměti: scéna v italské opeře, kde jedna z postav přirovná vzhled hraběte Monte Crista k upírovi. (Divadlo + opera + upíři = kombinace, která nesmí chybět ve sbírce knižních úryvků.)


Kniha: Hrabě Monte Cristo
Autor: Alexandre Dumas
Překlad: Milena Tomášková a Jan Vladislav
Vydání: Knižní klub, 2016
Str.: 407 - 410

... Konečně bylo po baletu a opona spadla za zuřivého potlesku nadšeného přízemí.
Dík tomu, že v Itálii je zvykem vsouvat do opery balet, jsou zde přestávky velice krátké, protože pěvci mají čas si odpočinout a převléci se, zatímco tanečníci dělají své piruety a skoky.
Začala předehra k druhému jednání. Při prvních pohybech smyčce Franz viděl, jak se spáč pomalu zvedl a přiblížil k Řekyni, která se otočila, řekla mu několik slov a znovu se opřela o pažení lóže.
Tvář jejího společníka byla stále ve stínu, a Franz nemohl rozeznat ani jediný jeho rys.
Zvedla se opona. Franzovu pozornost pochopitelně upoutali herci a jeho pohled se na okamžik obrátil od lóže krásné Řekyně k jevišti.
Jednání začíná, jak víte, novým duetem: ležící Parisina nevědomky prozradí Azzovi svoji tajnou lásku k Ugovi. Zrazený manžel projde všemi stupni žárlivé zuřivosti a nakonec ženu vzbudí, přesvědčen, že je mu nevěrná, a řekne jí, že se brzy pomstí.

Knižní úryvek - 54 (Luxus)

11. června 2018 v 6:15 | Adele
Po květnovém maratónu s detektivem Joonou Linnou jsem potřebovala změnit žánr. Z krvavých thrillerů jsem přešla na odpočinkovou četbu a rozhodla se pro společnost z Manhattonu na přelomu 19. a 20. století.
Má se jednat o historickou romanci, ale je to spíš vnější fasáda. Z autorčina stylu je cítit duch současnosti odrážející se v některých jednáních postav.
Ale na škodu to být nemusí. Anna Godbersen napsala příběch velmi přímočaře a... no, zjednodušeně. Tím by mohla zaujmout náctileté čtenářky a pak je třeba "oklikou" nalákat na romantické klasičky jako je Edith Whartonová, Louisa May Alcottová, Lucy Maud Montgomeryová potažmo Jane Austenová či sestry Brontëovy.
Začátek byl pro mě rozpačitý. Podařilo se mi do příběhu začíst asi po 60. stránce. Možná jsem si stačila zvyknout na moderně historický styl. Někdy autorka zachytila tehdejší móresy tak akorát, jindy to přepískla.
Vybrala jsem pasáž, ve které je znát, že tohle bylo psáno ženou 21. století.
Navíc je to roztomilý úryvek. Když se vám zalíbí, tak byste mohli dát Luxusu šanci, a jestli vás pojetí "moderní historie" bude iritovat... pak byste se měli knize (sérii) vyhnout velkým obloukem.

Kniha: Luxus
Autor: Anna Godbersen
Překlad: Eva Brožová
Vydání: BB/art, 2011
Str.: 134 - 140

... Jak se koně řítili přes most a nabírali rychlost, Diana se musela chytit sedadla, aby z kočáru nevypadla. Vykřikla, pustila klobouk, který si přidržovala druhou rukou, a křečovitě sevřela bočnici.
Henry se rozzlobeně podíval na Willa. "Co to ten váš vozka vyvádí?" zasyčel na Elizabeth. "Vždyť nás někde vyklopí."
Will jeho poznámku evidentně zaslechl, protože škubl opratěmi, takže koně náhle změnili směr a sjeli z cesty na trávník, kde po chvilce konečně zastavili. Landauer se přitom prudce zhoupl, a kdyby se Diana v posledním okamžiku nechytila Henryho natažené paže, vyletěla by ven.
"Zbláznil jste se? Vždyť se mohla zabít!" zahulákal Henry, pustil Dianu a rozzuřeně se vztyčil.
"Jsem v pořádku, opravdu," ujistila ho Diana suše.
Při prudkém pohybu se jí ale rozvázala stuha pod bradou a právě v tu chvíli se zvedl vítr, strhl jí klobouk z hlavy a hnal ho přes trávník pryč. Zadul jí i do účesu, takže se těžké lokny vznesly do vzduchu a pak jí přistály na ramenou.

Knižní úryvek - 53 (Kočka mezi holuby)

9. května 2018 v 9:15 | Adele
Konec března a dubna jsem věnovala knihám Agathy Christie. Teď si od jejích knih dávám menší pauzu, ale tento úryvek jsem si nechávala v zásobě a tady ho máte.
(Aneb jak to dopadne, když pošlete tajného agenta na misi na dívčí školu. :D)

Kniha: Kočka mezi holuby
Autor: Agatha Christie
Překlad: Edda Němcová
Vydání: Knižní klub, 2007
Str.: 65 - 67

Dopis plukovníku Pikeawayovi, odeslaný obvyklou cestou:

Takhle vystavit člověka nebezpečí! Jsem tu v celém ústavu jediný tělesně zdatný muž mezi zhruba sto devadesáti ženskými.
Její Výsost dorazila stylově. Caddilac v barvě rozmačkaných malin a pastelové modři, hodnostář v domorodém oblečení s mondénní manželkou a mladší vydání téhož (Její královská Výsost).
Málem jsem ji následující den ve školní uniformě nepoznal. Navázat s ní přátelské styky nebude nic těžkého. Už se o to postarala. Sladce nevinným způsobem se mě vyptávala na jména různých květin, když vtom se na ni vrhla nějaká gorgona s rudými vlasy a hlasem krákoravé vrány a odvedla ji z mé blízkosti. Nechtělo se jí pryč. Vždycky jsem si myslel, že orientální dívky jsou vychovávány ke zdrženlivosti pod závojem. Tahle podle mého názoru musela získat pár životních zkušeností na škole ve Švýcarsku.

Knižní úryvek - 52 (Schůzka se smrtí)

22. března 2018 v 11:09 | Adele
Mezi knižními úryvky dělám čím dál tím větší pauzy. Když čtu, tak si u hodně stránek pomyslím: "Jo, tohle tam zařadím." Jenže pak čtu dál, částí, které se mi líbí je víc a víc a já stejně zapomenu, které jsem chtěla zveřejnit na blog a... potom zase čtu něco nového. Takže si řeknu, že tentokrát to provedu. Situace se opakuje, a tak je to pořád dokola. Úspěšně jsem zapomínala celý listopad, prosinec, leden a únor. Ale u Schůzky se smrtí, mě tahle pasáž zaujala natolik, že ani zpětně jsem na ni nezapomněla. A tady ji máte.

Kniha: Schůzka se smrtí
Autor: Agatha Christie
Překlad: Martina Hánová
Vydání: Knižní klub, 2007
Str.: 162 - 163

... Sarah Kingová seděla na vrcholu pahorku za hotelem a zamyšleně trhala nějaké polní květiny. Dr. Gerard se uvelebil nedaleko ní na hrubé kamenné zídce.
Náhle se na něho prudce obořila:
"Proč jste s tím začínal? Nebýt vás…"
"Myslíte, že jsem měl mlčet?" odpověděl dr. Gerard pomalu.
"Ovšem."
"I když jsem věděl o jistých okolnostech?"
"Nic jste vlastně nevěděl," řekla Sarah.
Francouz si povzdychl.
"Ale věděl. Připouštím, že si člověk nikdy nemůže být absolutně jist…"
"Může," trvala neústupně na svém Sarah.
Francouz pokrčil rameny.
"Možná vy!"

Knižní úryvek - 51 (DW: Dávný čas)

30. listopadu 2017 v 8:42 | Adele
Závěrečný díl Kronik půvabu mi udělal velikou radost, a proto si zaslouží mít své místečko v knižních úryvcích.

Vybrala jsem ukázku, v níž můžete (konečně) vidět klasického Doktora, jak vysvětluje své společnici střípky z tajů vesmíru - a neobjevuje se jen jako figurka do počtu, s níž spisovatelé neví, co si s ní počít. :-)
Taky bylo u Dávné času hezké, že Clara nepůsobila jako by spolkla všechnu moudrost světa. :-)
Třetím důvodem je zachycení vedlejší postavy - astronavigátorky Jem 428. V knihách mě moc často nezaujmou vedlejší postavy, takže i díky tomu byl Dávný čas pro mě milým překvapením. :-)

Kniha: Dávný čas
Autor: Trevor Baxendale
Překlad: Tomáš Oakland
Vydání: Jota, 2017
Str.: 23 - 25

... Téměř přímo pod holografickým prohlížečem stála dlouhá, nízká lavice připomínající pohovku, obklopená shlukem všemožných přístrojů. Na kontrolních panelech poblikávala světélka a z povrchu této "pohovky"
stoupala změť drátů zapojených do průhledné báně. Pod ní, jako dáma ve starém kadeřnictví, seděla ta nejkřehčeji působící ženuška, kterou Clara viděla. Měla hladkou, mléčnou pleť, skřítkovské rysy a na sobě upnutý pracovní oděv s vysokým límcem. Její velké mandlové oči, úplně bílé oči zíraly upřeně vpřed. Clara však vycítila, že i přes svou znepokojující bledost vnímají věci, které lidské oči vnímat nedokáží.
"Náš astronavigátor," pokračoval Laker tišším hlasem, jako by se obával, že ženu vyruší.
"Klon?" prohodil Doktor nelibým tónem.
"Zdravím," pronesla žena v křesle. Hlas měla tichý, ale melodický. "Vy musíte být Doktor. A vy... Clara. Já jsem Jem 428. Těší mě."
"Ahoj," opáčila Clara trochu zaraženě. Nevzpomínala si, že by ji někdo představil jménem.
"Čtu vám myšlenky," vysvětlila Jem s úsměvem. "Ale nebojte - mám jen základní telepatické schopnosti. Nevnímám nic než povrchové vjemy - žádná velká tajemství."
"No... to je dobře."

Knižní úryvek - 50 (Vojna a mír)

1. listopadu 2017 v 8:16 | Adele
Úryvky z Vojny a míru jsem na blog dávala dvakrát. 19. příspěvek - klikněte SEM - se zaměřoval na Andreje a článek s číslem 22 - najdete ho ZDE - byl pro změnu z pohledu Pierra.
První úryvek jsem přidala na popud toho, že jsem v knize často listovala a koketovalas myšlenkou, že si ji přečtu. Ale pokaždé mě zarazily školní povinnosti, a tak jsem se tehdy zlákat nenechala. (Navíc je to pořádná bichlička a se školou za patami bych ji četla aspoň tři měsíce.)
Druhý úryvek jsem zvěřejnila pod náporu nadšení, když jsem se dozvěděla, že BBC plánuje natočit novou verzi. (To jsem se rozplývala TADY.)
Momentálně vstřebávám své dojmy z četby, a tak tu máte třetí ukázku s knížetem Andrejem a Natašou.

Kniha: Vojna a mír
Autor: Lev Nikolajevič Tolstoj
Překlad: Vilém Sýkora, Tamara Sýkorová
Vydání: Odeon, 1978
Str.: 1098 - 1100

... Ach, jak tíživé je to stálé blouznění! pomyslel si kníže Andrej a snažil se vyhnat tu tvář ze svých představ. Avšak tvář stála před ním zřetelná jako skutečnost a blížila se k němu. Kníže Andrej se chtěl vrátit k tomu světu čisté myšlenky, v němž byl před chvílí, ale nemohl a blouznění ho vtahovalo do své moci. Tichý šeptající hlas pokračoval ve svém rytmickém šumění, cosi ho tísnilo, něco se táhlo a podivná tvář stála před ním. Kníže Andrej sebral všechny své síly, aby se vzpamatoval; pohnul se a vtom mu zaznělo v uších, v očích se mu zatmělo a on, jako by prudce skočil do vody, ztratil vědomí. Když se probral, klečela před ním Nataša, táž živá Nataša, kterou si ze všech lidí na světě nejvíc přál milovat tou novou, čistou, božskou láskou, jež mu byla nyní odhalena. Pochopil, že to je živá, opravdová Nataša, ale nepodivil se, jen se tiše zaradoval. Nataša klečela a dívala se na něj vyděšeně, jako přikovaná, a potlačovala pláč. Tvář měla bledou a nehybnou. Jen v dolní části obličeje se jí cosi chvělo. Kníže Andrej ulehčeně vzdychl, usmál se a vztáhl k ní ruku.

Knižní úryvek - 49 (Volání kukačky)

19. srpna 2017 v 6:39 | Adele
Strike si ani ne za dva týdny odbude svoji premiéru a na internetu se objevilo pár ukázek z The Cuckoo's Calling. Já jsem vybrala jednu scénu, která se mi nesmazatelně vryla do paměti. A tou je první setkání Cormorana s Robin. Při té příležitosti můžete video srovnat s knižním úryvkem. :-)

Kniha: Volání kukačky
Autor: Robert Galbraith
Překlad: Ladislav Šenkyřík
Vydání: Plus, 2014
Str.: 18 - 23

... Už sahala po zvonku, když se černé dveře zevnitř prudce otevřely a na ulici z nich vyběhla nějaká žena. Na jednu nebo dvě zvláštně znehybnělé vteřiny si pohlédly zpříma do očí, neboť se obě snažily ustát srážku. Robininy smysly byly onoho kouzelného rána nezvykle vnímavé; zlomek vteřiny, v němž ten bílý obličej zahlédla, v ní zanechal takový dojem, že si o několik okamžiků později, když se jim podařilo na poslední chvíli snad o centimetr vyhnout a tmavovláska odspěchala ulicí pryč, zahnula za roh a zmizela jí z dohledu, pomyslela, že by ji dokázala dokonale nakreslit po paměti. Nešlo jen o ne​o byčejnou krásu tváře, která se jí vtiskla do paměti, ale také o její výraz: rozlícený, avšak zvláštně rozjařený.
Robin stačila zachytit dveře dřív, než se zavřely, a vstoupila na ošuntělé schodiště. Staromódní, točité kovové schody stoupaly ve spirále vzhůru kolem podobně zastaralého klecového výtahu. Soustředila se, aby se jehlovým podpatkem nezachytila v kovové mřížce schodů, a pokračovala na první odpočívadlo, kde prošla kolem dveří se zalaminovaným a zarámovaným plakátem s nápisem Crowdy Graphics. Šla dál nahoru. Teprve když došla až k proskleným dveřím o patro výš, napadlo Robin vůbec poprvé, v jakém podniku má asi tento týden pomáhat. V agentuře jí nic neřekli. Jméno napsané na papírku venku u zvonku bylo tady vyryto do skleněné výplně dveří: C. B. Strike. A pod ním slova soukromý detektiv.
Robin zůstala chvíli zaraženě stát s pootevřenou pusou, zažívala chvilku úžasu, kterému by nikdo, kdo ji znal, nerozuměl. Nikdy se žádnému člověku (dokonce ani Matthewovi) nesvěřila se svou celoživotní, tajnou dětskou touhou. A zrovna dnes se jí ta touha splní! Připadalo jí to, jako by na ni mrkl sám Bůh (což rovněž tak trochu spojovala s kouzlem dnešního dne, s Matthewem a prstenem; i když, přísně vzato, neměly ty věci vůbec nic společného).
Vychutnávala si ten okamžik a velice pomalu se ke dveřím s vyrytým nápisem blížila. Natáhla levou ruku (safír v tlumeném světle potemněl) ke klice; ale dřív než se jí dotkla, se skleněné dveře rovněž prudce rozletěly.

Knižní úryvek - 48 (Sedmilhářky)

30. června 2017 v 22:29 | Adele
Několikrát jsem se tu rozplývala nad Big Little Lies, seriálem i knihou, a tak není divu, že jsem vybrala do rubriky ukázku právě z tohoto díla.

Kniha: Sedmilhářky
Autor: Liane Moriarty
Překlad:
Vydání: IKAR, 2017
Str.: 66 - 68

... Její matka se rozčílila, když jí Jane do telefonu vyprávěla, co se stalo na seznamovacím dni.
"Taková nehoráznost! Ziggy by v životě druhé dítě neškrtil! Ten kluk by neublížil mouše. Je úplně jako děda. Pamatuješ, jak děda nedokázal zaplácnout mouchu? Tvoje babička pobíhala kolem a ječela: 'Zabij ji, Stane! Zabij tu zpropadenou potvoru!'"
Vzápětí se rozhostilo ticho, což znamenalo, že Janinu matku přepadl záchvat chichotání. Chichotala se zásadně potichu.
Jane čekala, dokud se její matka nevrátila k telefonu a neřekla rozechvěle: "Páni, to mi udělalo dobře! Smích úžasně prospívá zažívání. Tak, kde jsme to byly? No ovšem! Ziggy! Ta jedna malá mrcha! Nemyslím tím samozřejmě Ziggyho, ale tu holčičku. Co ji to vůbec napadlo, obviňovat našeho nejmilejšího chlapečka?"
"Taky si to říkám," odpověděla Jane. "Jenže na druhou stranu jako mrcha nevypadala. Ta matka byla dost hrozná, ale její holčička se zdála milá. Nepřipadala mi jako mrcha."
Ve svém hlase slyšela nejistotu a slyšela to i její matka.
"Ale drahoušku, snad si nemyslíš, že Ziggy nějaké dítě opravdu škrtil?" zná někdo svoj...
"Ovšemže ne," opáčila Jane a změnila téma.
Teď si narovnala polštář a zavrtala se, aby se jí leželo pohodlněji. Možná by si měla ještě přispat.

Knižní úryvek - 47 (Královna Margot)

23. května 2017 v 7:09 | Adele
Dumas je mistrovský vypravěč epických příběhů a vedle jeho slavných děl jako jsou Tři Mušketýři nebo Hrabě Monte Christo by historická trilogie neměla být upozaděna. Velkolepý příběh o moci, politice, intrikách, kde nechybí souboje, přátelství na život a na smrt a samozřejmě láska až za hrob. :-)
(V ohlédnutí za březnovým mluveným slovem jsem se rozplývala nad rozhlasovou adaptací tohoto románu. O letošních prázdninách si bezpodmínečně musím Královnu Margot přečíst. A taky Paní z Monsoreau a Králova šaška.)

Kniha: Královna Margot
Autor: Alexandre Dumas
Překlad: Vlastimil Fiala
Vydání: Garamond, 2015
Str.: 163 - 165

... Královský průvod postupoval pomalu kupředu. Z dálky se již vynořil strašlivý obrys šibenice, sestrojené a postavené Enguerrandem de Marigny. Ještě nikdy nebyla šibenice využita tak jako právě za pronásledování hugenotů.
Gardisté a členové královské stráže utvořili mezitím kolem ohrady široký a prázdný kruh. Havrani posedávající na dřevěné konstrukci šibenice odlétli s hlasitým krákoráním na vzdálené stromy.
Královský průvod se přiblížil k vyklizenému prostoru. Karel IX. a Kateřina Medicejská jeli v čele, za nimi královi bratři, vévoda Jindřich d'Anjou a vévoda František d'Alençon, potom král Jindřich Navarrský, vévoda Jindřich de Guise a jejich šlechtické družiny. Hned za královskou rodinou a šlechtici přijížděli královna Markéta Navarrská a vévodkyně Jindřiška de Nevers, doprovázené dvorními dámami. Početný průvod uzavírala pážata, štolbové, vojsko a pařížský lid. K planině dojelo celkem asi deset tisíc osob.

Knižní úryvek - 46 (Pýcha a předsudek)

31. března 2017 v 7:12 | Adele
Další úryvek z Pýchy a předsudku tentokrát speciálně věnuji aktuálnímu designu pro jaro 2017 a jako poctu postavě Lizzie Bennetové. (Nepřidávala bych sem třetí úryvek z PaP - haha, už třetí :D - ale za všechno může jedno video, které jsem přidala na konci článku.)
#elizabeth-bennet #score #deal-with-it

Kniha: Pýcha a předsudek
Autor: Jane Austenová
Překlad: Eva Kondrysová
Vydání: LEDA, 2008
Str.: 149 - 150

Knižní úryvek - 45 (Nora)

3. března 2017 v 7:38 | Adele
První setkání s Ibsenem mi nesmí chybět ve sbírce knižních úryvků.
Ještě pár slov k úryvku. Ty se vám budou hodit pro lepší pochopení situace, v níž se hrdinka ocitla.
Noru vydírá manželův zaměstnanec Krogstad, protože se dozvěděl, že zfalšovala podpis svého otce, když si od Krogstada půjčila peníze. Nora chce za každou utajit před svým mužem pravdu a snaží se jej přesvědčit, aby Krogstada nevyhodil. Jenže Torvald je neoblomný.

Kniha: Nora (Domeček pro panenky)
Autor: Henrik Ibsen
Překlad: Karel Kraus a Jan Rak
Vydání: Orbis, 1956
Str.: 53 - 56

NORA: Pověz mi, provedl Krogstad opravdu něco tak špatného?
HELMER: Padělal podpisy. Dovedeš si vůbec představit, co to znamená?
NORA: Třeba to udělal z nouze?
HELMER: Ano, anebo - jako tolik jiných - z nerozvážnosti. Nejsem tak bezcitný, abych naprosto odsoudil člověka jen proto, že se jednou dopustil takového skutku.
NORA: Ne, viď že ne, Torvalde?
HELMER: Některý člověk se taky může zas mravně vzchopit, jestliže se k svému provinění otevřeně přizná a odpyká si trest.
NORA: Trest - ?

Knižní úryvek - 44 (Heda Gablerová)

24. února 2017 v 7:48 | Adele
Vybrat jen jednu ukázku z Ibsenova dramatu je pro mě nadlidský úkol. Nejde jen o to, že se mi většina scén líbí a je pak těžké mezi nimi zvolit tu "nej". Scény na sebe nemilosrdně navazují a postupně divák (čtenář) odhaluje charakter postav a některé poznámky - pronešené jakoby mimoděk - mají pak dopad na pozdější dění. To je potom těžké vybrat dialog, který by byl jedním z vrcholů hry, když je přitom důležité vědět, co se stalo předtím. Jak se potom má člověk vyhýbat spoilerům. Nakonec jsem vybrala úryvek rozhovoru doktora Bracka s Hedou. Zdá se být docela nevinným, ale dává lehce nahlédnout do povahy hlavní anti-hrdinky, její vztah k manželovi i doktorovi.

Kniha: Heda Gablerová
Autor: Henrik Ibsen
Překlad: František Fröhlich
Vydání: Divadelní ústav, 2006
Str.: 171 - 173

...
BRACK: Co jste to říkala o nějakém klobouku?
HEDA: Ále dneska ráno, slečna Tesmanová. Položila si klobouk tamhle na židli. (Podívá se na něho a usměje se.) A já jsem dělala, jako bych si myslela, že patří služce.
BRACK: (vrtí hlavou) Ale paní Hedičko, jak jste to mohla udělat? Taková hodná stará paní!
HEDA: (nervózně přechází) No vidíte - to vám to do mě takhle někdy vjede - a už je to, nemůžu si pomoct. (Vrhne se do křesla u kamen.) Sama si to nedovedu vysvětlit.
BRACK: (za křeslem) Vy totiž nejste šťastná - v tom to bude.

Knižní úryvek - 43 (Harry Potter a Relikvie smrti)

3. února 2017 v 7:28 | Adele
Jsem to ale trulant, ani jsem si neuvědomila, že jsem nepřidala úryvek ze sedmého dílu HP.
Uvažovala jsem, že bych HP nostalgii uzavřela poslední kapitolou z knihy. Nakonec jsem se rozhodla pro svou nejoblíbenější část - nejen z tohoto dílu, ale z celé série: Princův příběh.
(Ale udržela jsem se a nedala sem celou kapitolu. :-D)

Kniha: Harry Potter a Relikvie smrti
Autor: J. K. Rowlingová
Překlad: Vladimír Medek
Vydání: Albatros, 2008
Str: 570 - 572

... Ocitli se znovu v Brumbálově pracovně, za okny byla tma, Fawkes byl zticha, Snape seděl stejně tiše, Brumbál přecházel kolem něj a mluvil.
"Harry nesmí nic vědět, nesmí se to dozvědět až do posledního okamžiku, dokud to nebude absolutně nutné, protože jak jinak by našel sílu k tomu, co je třeba vykonat?"
"Co ale musí udělat?"
"To je mezi Harrym a mnou. Teď mě dobře poslou- chejte, Severusi. Přijde čas, bude to po mé smrti… nehádejte se se mnou a nepřerušujte mě! Přijde čas, kdy se bude zdát, že má lord Voldemort strach o život svého hada."
"O Naginiho?" zatvářil se užasle Snape.
"Správně. Přijde-li takový čas, kdy lord Voldemort přestane Naginiho vysílat, aby pro něj plnil nejrůznější úkoly, a začne ho držet v bezpečí po svém boku a pod kouzelnou ochranou, pak už myslím nebude riskantní to Harrymu povědět."
"Ale co?"
Brumbál se zhluboka nadechl a zavřel oči.

Knižní úryvek - 42 (Harry Potter a Princ dvojí krve)

2. ledna 2017 v 7:15 | Adele
Vzhůru do Bradavic pošesté! (Alespoň na chviličku.) :-)

Kniha: Harry Potter a Princ dvojí krve
Autor: J. K. Rowlingová
Překlad: Vladimír Medek
Vydání: Albatros, 2005
Str: 157 - 161

... "Jedna nepatrná lahvička nápoje felix felicis," upřesnil Křiklan, vytáhl z kapsy miniaturní skleněnou nádobku se zátkou a ukázal ji kolem dokola, "představuje dostatečnou dávku na dvanáct hodin štěstí. Od svítání do soumraku se odměněn mu bude dařit ve všem, o co se pokusí.
Ovšem pozor, musím vás varovat! Felix felicis je v organizovaných soutěžích pokládán za zakázanou látku… například ve sportovním zápolení, při zkouškách nebo při volbách. Vítěz ho tedy smí použít jen za zcela obyčejného dne… a sám se přesvědčí, jak se z toho obyčejného dne stane den neobyčejný!
Nuže tedy," přešel Křiklan náhle k odměřenému tónu, "jak můžete moji báječnou cenu získat? Prostě tak, že si nalistujete stranu deset Přípravy lektvarů pro pokročilé. Zbývá nám ještě něco přes hodinu, což by měl být dostatek času, abyste se pokusili připravit alespoň trochu slušný odvar živoucí smrti. Vím, že je složitější než všechno, co jste zkoušeli doposud, a nečekám také od nikoho úplně dokonalý výsledek. Ten, kdo uvaří nejlepší lektvar, ale vyhraje tady malého felixe. Tak do toho!"
Ozvalo se šoupání a skřípění, jak k sobě každý přitahoval svůj kotlík, a několik hlasitých cvaknutí, když všichni začali na misky vah nakládat závaží. Nikdo však nepromluvil. Soustředění v učebně bylo téměř hmatatelné. Harry viděl, jak Malfoy horečně otáčí stránky svých Příprav lektvarů pro pokročilé - bylo nad slunce jasnější, že mu na získání toho šťastného dne doopravdy záleží. Harry se rychle sklonil nad otřepanou učebnici, kterou mu Křiklan půjčil.

Knižní úryvek - 41 (Harry Potter a Fénixův řád)

29. prosince 2016 v 19:31 | Adele
Využívám toho, že mi jde momentálně internet. Od úterka mi blbne spojení. (Párkrát se i stalo, že se mi sám od sebe odpojil z wifi, když jsem byla na netu. hm, ještě se mi to nestalo, tak doufám, že to bylo také poprvé a naposledy.) A ještě aby to nebylo málo, mi nejde psát komentáře na blog i na ostatní. Tím se jen snažím ospravedlnit svoji absenci. Není to tak, že bych na to kašlala.

V knižních úryvcích vyšla řada na pátý díl. Z něj jsem vybrala rozhovor s Harrym a Brumbálem o věštbě, na niž měl Vy-víte-kdo spadeno. (A která čtenářům potvrdila to, co tušili již od prvního dílu.)

Kniha: Harry Potter a Fénixův řád
Autor: J. K. Rowlingová
Překlad: Vladimír Medek
Vydání: Albatros, 2004
Str.: 769 - 773

... Brumbál vstal a prošel kolem Harryho k černé skříňce, která stála vedle Fawkesova bidýlka. Sehnul se, uvolnil západku a vytáhl ze skříňky mělkou kamennou nádobu zdobenou na okraji rytými runami, v níž Harry před časem viděl, jak jeho otec trýznil Snapea. Brumbál se vrátil ke svému stolu, myslánku na něj položil a přiložil si hůlku ke spánku. Když ji odtáhl, viselo z ní několik stříbřitých, jako pavučina tenkých vláken jeho vzpomínek, které uložil do nádoby. Posadil se znovu za stůl a chvíli sledoval, jak se jeho vzpomínky v myslánce mísí a víří. Pak s povzdechem zvedl hůlku a špičkou šťouchl do stříbřité hmoty.
Do vzduchu se vznesla postava omotaná nesčetnými šálami, jejíž oči byly za brýlemi neúměrně zvětšeny, a s nohama spočívajícíma v nádobě se začala pomalu otáčet. Když však Sibyla Trelawneyová promluvila, neozval se její obvyklý nadpozemsky mystický hlas, ale drsné chraplavé tóny, které už Harry od ní jednou slyšel.
"Příchod toho, v jehož moci je porazit Pána všeho zla, se blíží... narodí se těm, kteří se mu již třikrát postavili, na samotném sklonku sedmého měsíce roku... a Pán zla ho poznamená jako sobě rovného; on však bude mít moc, jakou Pán zla sám nezná... proto jeden z nich musí zemřít rukou druhého, neboť ani jeden nemůže žít, jestliže druhý zůstává naživu... Ten, v jehož moci je porazit Pána všeho zla, se narodí, až sedmý měsíc bude umírat..."
Profesorka Trelawneyová za pomalého otáčení klesla zpět do stříbřité hmoty pod sebou a zmizela.
V pracovně zavládlo naprosté ticho. Brumbál, Harry ani žádná z podobizen nevydali jediný hlásek. Dokonce i Fawkes zmlkl.

Knižní úryvek - 40 (Harry Potter a Ohnivý pohár)

16. prosince 2016 v 8:38 | Adele
S každým dílem atmosféra příběhu o brýlatém čaroději houstne. Harry roste a vyprávění jako by s ním dospívalo a přitom bylo víc a víc temnější. Proto jsem ze čtvrtého dílu jsem vybrala návrat Vy-víte-koho.

Kniha: Harry Potter a Ohnivý pohár
Autor: J. K. Rowlingová
Překlad: Vladimír Medek
Vydání: Albatros, 2001
Str: 499 - 502

... Tekutina v kotli velice rychle začala vřít. Její povrch se nejen rozbublal, nýbrž vysílal kolem dokola žhavé jiskry, jako kdyby stál v plameni. Pára houstla víc a víc a Červíčka, který ještě přikládal na oheň už málem nebylo vidět. Pohyby pod pláštěm byly však stále nervóznější. A potom Harry opět uslyšel ten vysoký chladný hlas:
"Pospěš si!"
Celá hladina vody v kotli teď zářila jiskrami, jako by byla posázena démanty.
"Vše je připraveno, můj Pane."
"No tak..." pronesl chladný hlas.
Červíček rozvázal uzlík šatstva ležící na zemi a odhalil jeho obsah. Harry zděšením chtěl vykřiknout, jeho výkřik však úplně zanikl ve zmuchlané látce, kterou mu předtím vecpal Červíček do úst.
Bylo to, jako kdyby převrátil nějaký kámen a odkryl něco odporného, slizkého a slepého - jenže to bylo horší, stokrát horší. To, co v uzlíku přinesl, opravdu vypadalo jako skrčené dítě.
Harry však ještě nikdy nespatřil nic, co by se lidskému dítěti podobalo tak málo. Nikde jediný vlásek, zato samá šupina a bylo to tmavé, syrové a zarudle černé. Ruce i nohy to mělo tenoučké a slaboučké, a obličej - žádné živé dítě nikdy takový nemělo - byl plochý a hadí, se zářícíma rudýma očima.
Vypadalo téměř bezmocně: natáhlo tenoučké paže, objalo jimi Červíčka kolem krku a Červíček je zdvihl. Kápě mu přitom sklouzla dozadu, jak to stvoření nesl ke kotli, a Harry v záři ohně spatřil na jeho slabošském, bledém obličeji výraz krajní ošklivosti. Kratičkou chvíli ještě viděl ve svitu jisker tančících po hladině lektvaru i zlovolnou, ploskou tvář, než Červíček pohroužil hrůzné stvoření do kotle a než s hlasitým zasyčením zmizelo pod hladinou. Harry slyšel, jak chatrné tělo přidušeně bouchlo o dno.
Ať se utopí, přál si v duchu Harry a jizva ho pálila až k nesnesení. Prosím, prosím... ať se utopí...

Knižní úryvek - 39 (Harry Potter a Vězeň z Azkabanu)

6. prosince 2016 v 17:40 | Adele
Na řadě je úryvek ze třetího dílu!

Kniha: Harry Potter a Vězeň z Azkabanu
Autor: J. K. Rowlingová
Překlad: Vladimír Medek
Vydání: Albatros, 2001
Str: 220 - 222

… "Chceš toho od sebe příliš," napomínal ho přísně profesor Lupin čtvrtý týden praktických cvičení.
"Pro třináctiletého čaroděje je i nezřetelný Patron obrovským úspěchem. Už přece neztrácíš vědomí, nemám pravdu?"
"Myslel jsem, že Patron ty mozkomory.. znehybní nebo něco takového," stěžoval si sklesle Harry. "Že je přinutí zmizet -"
"Přesně tak opravdový patron působí," přikývl Lupin. "Ty jsi ale za velice krátký čas udělal obrovský pokrok. Pokud se mozkomorové znovu objeví na tvém příštím famfrpálovém zápase, budeš schopen udržet si je od těla dost dlouho na to, aby ses stačil vrátit na zem."
"Říkal jste, že když je jich víc pohromadě, je to mnohem těžší," připomenul mu Harry.
"Mám v tebe naprostou důvěru," ubezpečil ho s úsměvem Lupin. "Na - zasloužíš si něco dobrého k pití. Tohle se podává U Tří košťat, takže tys to ještě neochutnal -"
Vytáhl z aktovky dvě láhve.
"Máslový ležák!" zajásal bezmyšlenkovitě Harry. "Ano, to je bezvadné pití!"
Lupin zdvihl obočí nad jedním okem.
"No - Ron s Hermionou mi ho přinesli z Prasinek na ochutnání," zalhal honem Harry.
"Ach tak," přikývl Lupin, stále se však tvářil poněkud podezřívavě. "Dobře tedy, připijme si na vítězství Nebelvíru nad Havraspárem! I když jako učitel bych neměl nikomu nadržovat," dodal spěšně.

Knižní úryvek – 38 (Harry Potter a Tajemná komnata)

30. listopadu 2016 v 8:18 | Adele
Pokračuji v nostalgii a dnes je tu úryvek z druhého dílu kouzelnické série.
Odolala jsem velkému pokušení a nevybrala jsem úryvek se Snapem (duel Snapea s Lockhartem - pamětihodná scéna jak z knihy, tak z filmu). Místo toho jsem zvolila rozkošně dojemný moment, který byl velice zásadní pro skřítka Dobbyho. A nejedná se o nic jiného, než o Harryho šikovnou lest, díky níž osvobodil nešťastného domácího skřítka z jeho otročiny u rodiny Malfoyů.
Krásná ukázka toho, že pro někoho může špinavá a smradlavá ponožka znamenat mnohem víc než všechno zlato co se třpytí. :-)

Kniha: Harry Potter a Tajemná komnata
Autor: J. K. Rowlingová
Překlad: Vladimír Medek
Vydání: Albatros, 2002
Str: 283 - 285

... Harry uchopil deník a vyřítil se z pracovny. Slyšel Dobbyho bolestné kvílení, jež k němu zpoza rohu doléhala. Nebyl si jistý, zda se svým plánem opravdu uspěje, ale rychle si vyzul jednu botu, svlékl si ponožku plnou špíny a slizu, nacpal do ní deník a pak se rozběhl po zšeřelé chodbě.
Dohonil je nahoře nad schodištěm.
"Pane Malfoyi," vyrazil bez dechu a smykem se zastavil. "Něco pro vás mám."
A vtiskl páchnoucí ponožku Luciusi Malfoyovi do ruky.
"Co to má -"
Pan Malfoy strhl ponožku z deníku, hodil ji na zem a pak zuřivě vzhlédl od zničeného deníku k Harrymu.
"Jednoho dne skončíš stejně jako tvoji rodiče, Harry Pottere," řekl tiše. "Ti také neuměli nic lepšího než do všeho strkat nos."
A otočil se k odchodu.

Knižní úryvek - 37 (Harry Potter a Kámen mudrců)

17. listopadu 2016 v 8:08 | Adele
Ukázkou z TÉTO knížky jsem měla začínat rubriku "knižní úryvky". Již přes dva roky vybírám z různých literárních děl pasáže a na HP se řada nedostala. (Vlastně dostala, ve Třináctém úryvku - TADY - jsem vybrala ukázku z Bajek Bardla Beedleho, ale to je doplněk k HP a ne ukázka přímo z kánonu).
Ale teď to napravuji.

Přitom jsem měla velké dilema: kterou část vyberu? Úvodní rozhovor mezi Albusem Brumbálem a Minervou McGonagallovou před domem Dursleyových? Nakupování v Příčné ulici? Seznámení Harryho a Rona (a Hermiony) ve vlaku? Návštěvu u Gringottových? Některý z vtípků Freda a George? Báseň Moudrého klobouku? První hodinu létání? Některou trampotu chudáka Nevilla? První famfrpálový zápas? (Hihi, kometování Lee Jordana nemá chybu. :D) Památnou scénku z hodiny Kouzelných formulí (aneb Wingardium Leviosa)? Harryho Vánoce v Bradavicích? Nebo jak se staral Hagrid o draka Norberta? Či dobrodružství zlatého tria za padacími dveřmi?
Myslím, že pro mnoho z vás nebude překvapením, když vyberu Harryho utrpení na dvouhodinovce lektvarů. :-)
(Snape - Snape - Severus Snape - postava, kterou tak nezaměnitelným způsobem vdechl život Alan Rickman.)

Kniha: Harry Potter a Kámen mudrců
Autor: J. K. Rowlingová
Překlad: Vladimír Medek
Vydání: Albatros, 2002
Str: 129 - 133

Knižní úryvek - 36 (Pýcha a předsudek)

8. září 2016 v 9:52 | Adele
Ukázku z Pýchy a předsudku jsem tu už dávala (s Caroline Bingleyovou - ZDE). Tak dnes jsem vybrala nejslavnější pasáž knihy - Darcyho první žádost o ruku Lizzie.

Neměla jsem v úmyslu sem dávat další úryvek z PaP, ale na YT jsem narazila na úžasné audio s Matthew MacFadyenem (zahrál si pana Darcyho ve filmové adaptaci z roku 2005), který tuhle část přečdítal. Tato nahrávka se objevila na podcastu "The Carte Noire Readers on Classic FM". (Ten je dostupný na itunes ZDE, spolu s dalšími ukázkami.)

Až si znovu budu chtít přečíst PaP, vezmu si anglický text a k tomu překlad od Kondrysové. A myslím, že to začnu praktikovat ve více případech, kdy budu mít možnost dostat se k originálu i k překladu, protože to srovnání obou textů je pro mě velmi zajímavé.

Kniha: Pýcha a předsudek
Autor: Jane Austenová
Překlad: Eva Kondrysová
Vydání: LEDA/Rozmluvy, 2008
Str: 147 - 151

Pozn.: Text v angličtině jsem použila z e-book knihy "Complete Works of Jane Austen" nakladatelství DELPHI CLASSICS.


Knižní úryvek - 35 (Alice a její muži)

20. srpna 2016 v 7:27 | Adele
V knižním sčítání za červenec 2016 jsem za knihu měsíce zvolila Čaroděje ze země Oz, ale zaujala mě v minulém měsíci i knížka se dvěma povídkami od Gaskellové. Psala jsem o knížce, že je to "hořké čtení", ale rozhodla jsem se vybrat jemnější část, která mi vykouzlila úsměv na tváři. :-)
PS: Nakonec jsem neodolala a přidala k úryvku i pasáž s námluvami. :-D

Kniha: Alice a její muži
Autor: Elizabeth Gaskellová
Překlad: Barbara Bindasová
Vydání: Daranus, 2010
Str: 15 - 21

Jeho první dojem z Alice byl nijaký a pan Openshaw ho ani nehodlal měnit. Hezká, nemastná, neslaná žena - asi tak by ji charakterizoval, kdyby ho do toho někdo nutil. Zpočátku se obával, že Alicina zakřiknutost má původ v její netečné a líné povaze, což bylo v naprostém kontrastu k jeho aktivní a energické osobnosti. Když si ale všiml, s jakou přesností plní jeho přání a jak vykonává svou práci - ráno ho budila s úderem hodin, dohlížela na to, aby měl vodu na holení vždy horkou, a kávu mu připravovala přesně podle jeho specifických přání (pan Openshaw totiž zakládal vše na vědeckých poznatcích) -, změnil názor. Nezačal se sice domnívat, že by Alice měla nějaké zvláštní vlastnosti, ale říkal si, že se dostal do velice dobrého podnájmu. Uklidnil se a začal svůj podnájem brát jako domov na celý život.
Pan Openshaw byl během dne příliš zaneprázdněn, než aby měl čas přemýšlet o sobě. Nevěděl, že má ve své povaze jistou něhu, a kdyby si to uvědomil, považoval by to za projev nějaké nemoci. Nevědomky v něm ale vzklíčila lítost a ta vedla k něžnosti. Probudilo ji to malé bezmocné dítě, o něž neustále pečovala jedna ze dvou zaneprázdněných žen v domě a které celé dny trpělivě sedělo na židli, ze které samo nedokázalo vstát, a navlékalo barevné korálky. Velké modré oči, v nichž se usadila vážnost, dodávaly drobnému, jemnému obličeji holčičky výraz, jaký mají mnohem starší děti. Její mírný, smutný hlas, kterým řekla vždy jen pár slov, jež se nepodobala běžnému dětskému žvatlání, to všechno přitáhlo pozornost pana Openshawa.

Knižní úryvek - 34 (Něžná)

30. června 2016 v 7:48 | Adele
Knížkou měsíce za květen pro mě byla Něžná od Dostojevského - tak se sluší a patří, abych z ní vybrala nějakou ukázku. Třeba tím nalákám další čtenáře. Rozhodla jsem se příliš nespoilerovat a zvolila jsem část z jejího úvodu.
Jako první jsem četla novelu v překladu Emanuela Frynty, ale úryvek jsem vybrala ze zrcadlové edice nakladatelství Garamond, kde text přeložila Alena Morávková.

Díky ukázce si můžete o hlavním hrdinovi zastavárníkovi udělat vlastní obrázek - o jeho pohledu na svět, jeho názorech a o jeho majetnických sklonech.

Kniha: Něžná
Autor: F. M. Dostojevskij
Překlad: Alena Morávková
Vydání: Garamond, 2011
Str: 25 - 37

... Od té doby to začalo. Rozumí se, že jsem nemeškal a pokoušel se oklikou zjistit všechny okolnosti, a čekal jsem zvlášť netrpělivě, až ke mně přijde. Tušil jsem, že to bude brzy. Když přišla, hovořil jsem s ní laskavě a mimořádně zdvořile. Mám slušné vychování a znám způsoby. Hm. Dovtípil jsem se, že je to hodné a plaché děvče...
Takové dlouho neodporují, a přestože zůstávají uzavřené, nedovedou se vyhnout rozhovoru: odpovídají skoupě, ale přesto odpovídají, a čím dál tím víc, jenom neustávejte ve svém snažení, jestli vám na tom záleží. Z toho, co mi řekla, jsem tenkrát přirozeně nebyl moudrý. To potom jsem se dozvěděl o Hlasu i o všem ostatním.
Inzerát, který si tenkrát podávala z posledních peněz, pochopitelně zněl zpočátku domýšlivě.

Tak a tak to je, vychovatelka přijme místo i na venkově, sdělte podmínky. Později už slevila: Je ochotná přijmout jakékoliv místo, učit, dělat společnici, dohlížet na domácnost, pečovat o nemocnou, umí šít a tak dále, jak už to chodí. Samosebou to všechno připojovala k inzerátu postupně a nakonec, když už byla zoufalá: "Plat nežádám, jsem ochotná pracovat jen za stravu."

Knižní úryvek - 33 (Tajemství Chimneys)

10. května 2016 v 7:36 | Adele
Tento úryvek jsem měla mezi rozepsanýma článkama už od dubna. Momentálně jsem dumala nad tím, zda jej mám smazat a místo něj sem přidat něco z toho, co aktuálně čtu. Však když už jsem tuto část přepisovala, tak proč ji mazat?
Navíc, jak jsem psala v "knižním sčítání", ke knížce jsem měla zbytečné předsudky - takže tímto článkem se jí za ně omlouvám.

Pokud vás tímto nalákám k její četbě - i přesto, že se o ní na internetu nepějí přehnané chvalozpěvy - budu jen ráda. A pak pro fanouška detektivek a špionážních příběhů to pedstavuje povinnost. :-)

Kniha: Tajemství Chimneys
Autor: Agatha Christie
Překlad: Ivan Němeček
Vydání: Nakladatelství Knižní klub, 2006
Str: 72 - 73

... Otevřela dveře do pracovny a došla k telefonu. S rukou na sluchátku se však zarazila. Ve velkém křesle seděl nějaký muž v podivně schoulené poloze. V napětí okamžiku úplně zapomněla na očekávaného návštěvníka. Zřejmě tu při čekání na ni usnul. S mírně škodolibým úsměvem došla ke křeslu. Tam se její úsměv rychle vytratil.
Ten člověk nespal. Byl mrtvý.
Poznala to okamžitě. Instinktivně to vytušila ještě dřív, než si všimla lesklé pistole na podlaze, ožehlé dírky nad srdcem uprostřed temné skvrny a strašidelně pokleslé čelisti.
Zůstala tiše stát s rukama přitisknutýma k bokům a v tom tichu slyšela, jak Elise sbíhá ze schodů.
"Madam! Madam!"
"Co se zase děje?"
Rychle se přemístila ke dveřím. Instinkt jí velel utajit, co se stalo - aspoň v té chvíli a před Elise, již by okamžitě stihl hysterický záchvat, jak Virginia dobře věděla; jenže ona teď potřebovala klid a ticho, aby si mohla všechno promyslet.
"Madam, nebylo by lepší, kdybych dala na dveře řetěz? Ti zločinci tu můžou být každou chvíli."
"Ano, jestli chcete. Dělejte, co uznáte za vhodné."
Když Virginia uslyšela rachocení řetězu a Elisiny kroky na schodech, dlouze si vydechla úlevou.
Podívala se na muže v křesle a potom na telefon. Bylo jí zcela jasné, co má udělat - musí okamžitě zavolat policii.
 
 

Reklama